Čas - minulost - přítomnost - budoucnost Jsou lineární, v jednom okamžiku je na člověku, do čeho všeho, je v ten okamžik schopen nahlédnout. Věřit svým emocím, pocitům, myšlenkám, vizím, jsou skutečné, tak jako jsem já sama skutečná, vše co vnímám je realita. (…Neústupnost, tvrdohlavost, nechuť přizpůsobit se. Dívat se na svůj život z jiného úhlu. Naděje, někdy v budoucnu chyby napravit…) Prožívání... To co cítím je minulost. To co se děje je přítomnost. To co si myslím je budoucnost. Při hlubším vhledu to přijde logické a správné. Jen chvilku bude trvat než se zažije toto vědomí při běžném fungování, pro správné rozlišování informací, které jsou dostupné a jejich nezaměňování. "...Nechceme brát zodpovědnost za sebe a své blízké do vlastních rukou, protože pak bychom museli používat nejenom mozek, ale také hluboké vnitřní zkušenosti." "...vše co cítím a prožívám v sobě je spředeno z minulosti, pokud to prodýchám, prožiji, uvědomím, uvolním, nechám proudit energii, získám sílu vytvořit nové pocity a prožitky harmoničtější, pro moji spokojenost"; "...svým chováním tvořím přítomnost, láskyplným, soucitným, pozitivním prožíváním"; "...svým pozitivním myšlením tvořím budoucnost, kterou realizuji přes procítění minulosti a zůčastněním se všeho v přítomnosti s uchováním intuitivního záměru cíle v mysli, cíle jako majáku, ke kterému směřuji". Nic ke mně nepřichází náhodou. Vše má svůj význam. Plným spoluprožíváním, pomocí, pomáhám řešit společné věci, vazby a dávám do toho část svého pozitivního já, svého ducha. Rozpouštím karmu - učím se vesele a radostně, kreativně. Vše přijímám, všemu rozumím, vše zvládám na vše jsem připravená. Vše ke mně přichází v takové míře, jakou jsem schopná zvládnout. Mám upřímný zájem o vše co je kolem mne, co ke mně přichází, co mě oslovuje. Já sama si volím a přitahuji učební látku. Já si tvořím a ovlivňuji svůj život. "Dávám vám to co si přejete, abyste si přáli, to co jsem vám přišel dát." (Saibaba) "Každý člověk hluboko v sobě nosí čistotu ducha. Hledej ji a vynes na povrch." Člověk proti nemocem - Vědomá snaha o léčení chorob a zranění (výstava Národního muzea) (Ve dnech 13.9. - 30.11.2003 umístěná v Žateckém regionálním muzeu) scénář: RNDr. Vítězslav Kuželka a kol. Medicína instinktu a magie (pravěk) Co lidi trápilo Od mladší doby kamenné, kdy se stal člověk zemědělcem, se vyskytovala tuberkulóza, ve stejné době se začal rozvíjet chov hovězího dobytka. Na kosterních pozůstatcích se často nacházejí degenerativní změny, zejména na páteři a velkých kloubech. Jak si lidé pomáhali Pravěký člověk s pomocí svého pudu sebezáchovy ošetřoval různá zranění utrpěná při lovu nebo v boji. Ve svém pudovém jednání konal tak jako vyšší druhy zvířat, která si také rány čistí, chladí poraněnou končetinu ve vodě a dodržením klidu se brání bolesti. U pravěkých nálezů je patrnná vysoká tendence k hojení i velmi komplikovaných zranění a poměrně malý výskyt zánětlivých komplikací. Medicína pověr a prvních poznatků (středověk) Co lidi trápilo. Infekční nemoci. Zranění. Degenerativní onemocnění vrozená, zánětlivá nebo nádorová. Časté epidemie moru, za které byly označovány i jiné infekční nemoci. Skutečný mor v našich zemích se vyskytl v roce 1349. Jak si lidé pomáhali Pod vlivem křesťanství se středověká kultura, věnovala především duši a přípravě na posmrtný život, na rozdíl od antické. Utrpení a smrt byly považovány za součást lidské přirozenosti. Nemoc se nejčastěji pokládala za následek hříchu. Uzdravení bylo v rukách božích. V některých klášterech byly přepisovány a překládány antické a arabské lékařské vědy, prakticky až do 18. století. Zejména středověká oficiální medicína vycházela dlouho jen z antických znalostí. Antičtí lékaři vycházeli při léčení z pečlivého pozorování pacienta a sbírání praktických zkušeností. Středověká medicína převzala z antiky její teoretický základ, nepřevzala zásady o pečlivém pozorování pacienta. Středověcí lékaři se antické medicínské znalosti učili doslova nazpaměť, a přejímali je zcela nekriticky a nerozvíjeli je. Mnohem více času strávili diskusemi nad tím, jak správně vést dialog s nemocným podle zákonů logiky. Nezabývali se otázkou jak správně léčit. Vznikala teoretická medicína, odtažená od života, která nemocným mnoho nepomohla. V roce 1163 byl vydán církevní dekret, kterým bylo z oficiální medicíny vyloučeno ranné, lékařství neboli chirurgie. Chirurgií se proto zabývali jen nevzdělaný příslušníci "nepočetných řemesel", jako lazebníci felčaři a někdy i kati. Vedle usedlých chirurgů ve městech působili ještě potulní chirurgové, kteří putovali od města k městu a zejména na poutích operovali kýly a odstraňovali močové kameny. Od začátku 14. stol. byl vydán zákaz pitev, a proto lékaři nemohli získávat potřebné anatomické znalosti. Pod vlivem antické humorální teorie o rovnováze tělesných šťáv, hledali jeden univerzální lék na všechny nemoci a snažili se z těla odstranit přebytečnou vlhkost (hleny) pomocí projímadel a pouštění žilou. Středověké lékařské receptury obsahují i léky z egyptských mumií a nejrůznějších výkalů. Léčilo se také pomocí kamenů a astrologie. Studovaní lékaři byli dostupní jen malému počtu obyvatel, většina trpících odkázána na lidové léčitelství. Nemocní spoléhali také na pomoc svatých patronů. Mnozí si tím nahradili předchozí pohanské pověry. Pro šíření nových myšlenek v medicíně měl mimořádný význam vynález knihtisku. Medicína skutečnou vědou (novověk) Co lidi trápilo a trápí Na počátku novověku byly rozsáhlé epidemie infekčních chorob. Kromě moru se opakovaně objevovaly epidemie typu, cholery, úplavice a neštovic. Byly rozlišovány dva projevy moru - kapénkový (postižení plic) a výmějový (zduření uzlin - hnis - schnilá tkáň). Bakterie moru vegetovaly v teplotním rozmezí 3 - 30°C. Díky této skutečnosti se morové epidemie ustávaly v zimě. Přenašečemi morových bakterií byly označeny blechy na krysách. Brzy po objevení Ameriky se v Evropě rozšiřuje nová infekční pohlavní nemoc, později pojmenovaná syfilis a způsobuje další rozsáhlé epidemie. Stále krutější války přinášely, čím dál větší počet padlých a zmrzačených. Zdravotní stav populace bezprostředně souvisí se sociálními podmínkami obyvatel. Neutěšené poměry v této oblasti vedly vždy k výskytu chorob, vyvolaných nedostatečnou výživou a špatnými životními podmínkami. Velmi rozšířená v 18. a 19. století zejména mezi městskou chudinou, byla křivice (špatný metabolismus vápníku a křemíku a dalších látek potřebných pro stavbu kostí vytvářejících vitamín D). Od druhé poloviny 18. století se objevili nemoci z povolání. V našem věku největším nebezpečím pro život člověka jsou dopravní úrazy a civilizační choroby. Jak si lidé pomáhali a pomáhají V 16. - 18. století ještě nedošlo, k výraznějším změnám v metodách prevence ani v léčbě. Ke zřízení první všeobecné nemocnice v Praze došlo až v roce 1790. Ženy ve věku 16 až 25 let mívali až 8 porodů, ne vždy úspěšných. V 18 stol. nastává zlepšení díky vzniku embryologie - znalosti buňky. Antropologie přispěla k zjišťování schopnosti úspěšného porodu, měřením pánve ženy. Rizikovost porodů způsobovala křivice - nedostatek vitamínu D - deformace bederní části páteře a středové kosti. Marie Terezie - založila zdravotní školy - kde získávaly vzdělání porodní báby. V 19. stol. rozvoj psychologie přinesl popis tvaru lebky charakteristiku povahy člověka. Císařovna "Sisi" nosící důsledně korzety, dodržující diety, očistné kůry a cvičení si udržovala svou nevšední krásu za cenu poruch psychiky - neuróz, ke kterým vedla deformace trupu, přílišným a trvalým stažením do korzetu. Ve druhé polovině 19. století odstranil objev narkózy bolestivost drastických chirurgických zákroků a nástup vedení operací v prostředí bez mikrobů (asepse) zabraňoval vzniku pooperačních komplikací hnisání ran. Nejbouřlivější rozvoj medicíny ve 20. století nastal po druhé světové válce. Za výrazný úspěch medicíny se obvykle pokládá razantní snížení úmrtnosti na infekční choroby (tuberkulóza, černý kašel, záškrt, dětská obrna, neštovice apod.) Zdokonalili se operační techniky, započali se nahrazovat poškozené orgány umělými. Nádorová onemocnění, syndrom získaného selhání imunity a Alzheimerova nemoc vznikají díky postojím lidí k vlastnímu životu, životním stereotypům v oblasti výživy a tělesné a duševní hygieny. Významné světové osobnosti z oblasti medicíny Hippokrates (460 - 377 př. n. l.) řecký lékař a filosof, zabýval se problémy lékařské etiky. Abú-Ali-ibn-Sina (980 - 1037) Avicena arabský lékař a filosof - dílo Canon medicinae se stalo základem medicíny i v Evropě, a to až do 17. století. Theophrastus Bombastus z Hohenheimu 1493 - 1541 učil žáky u lůžka nemocného. Andreas Vesalius (1514 - 1554) - Sedm knih o stavbě lidského těla. William Harvey (1578 - 1657) - objev krevního oběhu. Marcello Malpighi - (1628 - 1694) - italský anatom, zakladatel serologie. Thomas Sydenham (1624 - 1698) - popsal hlavní a vedlejší příznaky chorob. Antonie van Seeuwenhock (1632 - 1723) - poprvé popsal bakterie, spermie a příčné pruhování svalových vláken. Giovanni Batista Morgagni (1682 - 1771) - zakladatel patologické anatomie. Hlásal, že každá nemoc je způsobena chorobnou změnou některého orgánu a že není možné určovat podstatu nemocí bez pitev zemřelých. Philippe Pinel (1745 - 1826) - sňal okovy duševně nomocným. Edward Jenuer - (1748 - 1823) - objevitel vakcinace proti neštovicím. Charles Darvin (1809 - 1882) - biolog - Původ člověka a pohlavní výběr. Zakladatel evoluční teorie. Ignaz Philipp Semelweis (1818 - 1865) - objasnil přenos horečky omladnic. Joseph Lister (1822 - 1895) - zakladatel mikrobiologie a imunologie, objevil léčení proti vzteklině. Jean Henri Dunant (1828 - 1910) - založil hnutí Mezinárodního červeného kříže. Robert Koch (1843 - 1910) - bakteriolog, imunolog, objevitel původce tuberkulózy zakladatel moderní bakteriologie. Wilhellm Conrad Röntgen (1845 - 1923) - objevitel účinku gama paprsků. Ivan Petrovič Pavlov (1849 - 1936) - fyziologie trávení a podmíněných reflexů ve vyšší nervové činnosti. Paul Erlich (1854 - 1985) - lék Salvarsan proti syfilis. Emil von Behring (1854 - 1917) - zakladatel serologie. Sigmunt Freud (1854 - 1917) - zakladatel psychoanalýzy. Alexander Fleming (1881 - 1955) - první antibiotikum - penicilin. Významné české osobnosti z oblasti medicíny Kazi - léčitelství, věštění. Teodag ( - 1017) česky Bohdal - třetí pražský arcibiskup - vyléčil knížete Boleslava II. když r. 995 ochrnul. Zikmund Albík z Uničova (1358 - 1427) - osobní lékař Václava IV. - spisy o zdravovědě a moru. Georgus Agricola (1494 - 1555) - zakladatel pracovního lékařství. Tadeáš Hájek z Hájku (1525 - 1600) - lékař, astronom, osobní lékař císaře Maxmiliána a Rudolfa II. Ján Jesenský z Jesenného (1566 - 1621) provedl první veřejnou pitvu v Praze. Jan Ámos Komenský (1592 - 1670) - protimorový spis - popis protiepidemických opatření. Jan Marcus Marci z Kronlandu (1595 - 1667) - lékař, fyzik, astronom a filosof, rektor KV. Jeho medicínskou zásadou bylo "dovolit přírodě, aby si sama pomáhala a podporovat ji v tom." Johann František Löw z Ersfeldu (1648 - 1725) - zakladatel soudního lékařství. Jiří Procháska (1749 - 1820) - studium fyziologie nervového systému a popis reflexního oblouku. Jan Melič - (1763 - 1837) - porodnictví - ústav pro ošetřování rodiček - první úspěšný císařský řez. Jan Evangelista Purkyně (1787 - 1869) - fyziolog a přírodovědec. Vincenc Priessnitz (1799 - 1851) - první vodoléčebný ústav na světě. Karel Rokytanski - (1804 - 1878) - patologická anatomie. Josef Škoda (1805 - 1881) - internista - diagnostik. Johan Gregor Mendel (1822 - 1884) - základní zákony dědičnosti. (Mendelovy zákony) - zakladatel genetiky. Eduard Albert (1841 - 1900) - chirurg. Vývoj přirozennosti lidstva prostřednictvím přírody České švýcarsko Turistické trasy před válkou byly doplňovány o básně, které turistům poskytovaly podněty k hlubšímu vnímání krajiny, kterou procházeli. Zdroj: Konference v Děčínském muzeu. Svatý František z Asisi Patron zdůrazňující důležitost harmonie člověka s přírodou. Láska, úcta a přátelství člověka k přírodě. Příroda je pokladnice moudrostí. Čas v ní strávený je příjemný a přínosný zároveň. Nabízí spoustu podnětů pro zlepšení a zdokonalení způsobu žití člověka. Dokonalost tvarů, pestrobarevnost, přizpůsobivost a vzájemná propojennost dokáží zklidnit a navodit pocit příjemna v člověku. Takto se otevřít přírodě, dát ji pozornost, přinese krásné a milé zážitky, obohatí a rozvine vnímání člověka. Zdroj: Kostel v Děčíně. Rozvoj levé hemisféry V době kamenné se člověk živil rostlinami a zvířaty - jejich sběrem - jedl vše co mu bylo dostupné. Pokud se živil i masem velkých zvířat byly to již zahynulá zvířata. V období rozvoje zemědělství se začíná živit obilím. Obilí drtí pomocí kamenů. Hrubě semletá mouka, obsahuje i úlomky kamenů a jemný kamenný prach. Tato moučná směs a z ní vyráběné potraviny byly příčinou, nadměrného opotřebovávání a obrušování chrupu. Staří lidé mívali chrup obroušený až k dásním díky této "tvrdé stravě". To je důkazem malého rozvinutí levé hemisféry, která napomáhá člověku usnadňovat si život a ochraňovat zdraví. Kamenné plátky a hroty k oštěpům díky své ostrosti byly používány na jednoduché operace, které byly velmi šetrnné, po nichž řezné rány dokonale zarůstaly. Zde v léčení napomáhá zvolený přírodní materiál, kterým byla provedena operace. Velký význam má tvar krystalické mřížky atomů, která narušuje biologickou hmotu. V neolitu pohřbívaly muže na pravý bok ve skrčené poloze s rukama kolem hlavy a hlavou směrem přesně k západu. Uvědomovali si, že muž je více intelektuálně založen, používá přirozeně levou hemisféru a má schopnost věci dokončovat což vyjadřuje nasměrování hrobu ke straně západu slunce. Žena je více emocionálně založena, používá přirozeně pravou hemisféru a má schopnost věci začínat což vyjadřuje nasměrování hrobu ke straně východu slunce. Keltové věřili v posmrtný život a ukládali do hrobů zemřelých různé amulety, které používaly v životě pro ochranu a léčení zdravoních problémů. Používali fantazie a přirovnání vypozorované z přírody. Například přívěšek z vlašských oříšků zavěšený kolem boků měl napomoci tělu k dovyvinutí kyčlí. Pokud se nedokonale vyvinou jádra kyčlí má člověk problémy s chůzí a následně páteří. Mušle měla napomáhat urogenitálnímu systému těla... Další rozvoj levé hemisféry je patrný u Keltů, kteří si zhotovovali ručně poháněný kamenný mlýnek na obilí, žací nástroj tažený voli. Uměli již tkát a barvit látky. Rádi se oblékali do pestrobarevných oděvů, pruhů a čtverečků - komiksový seriál Aster ix a Obelix vycházející z Césarových spisů je o tom důkazem. Vnímání geometrických obrazců dále svědčí o dalším rozvinutí levé hemisféry člověka. Obchodní know how Obchodní kvetoucí centrum kraje. Profesionalita, nadšení a zanícennost pro svou práci, přináší rozmanitou, širokou nabídku zboží a služeb variabilních a přizpůsobení schopných požadavkům a finančním možnostem zákazníka. Komunikativnost, vřelý a srdečný způsob prezentace zboží a služeb umožňují kreativní dialog vedoucí k oboustranné spokojenosti a oboustranné inspiraci, zákazníka, v předvedení možností, co by si mohl pořídit, a obchodníka, o co je největší zájem, jaký je vkus a potřeby zákazníka. Inspirují se, k lepší obchodní strategii, volbě sortimentu, a k lepší představě o druhu dostupného zboží a služeb. Zdroj: Litoměřice, historicky ležící na křižovatce obchodních cest. Nahoru